Vyloučení z orgánu „akciovky“? Soud rozhodl, kdy je to možné

Právní úprava

Ustanovení § 63 odst. 1 ZOK stanoví, že „soud může i bez návrhu rozhodnout, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace….“

Následně po nabytí právní moci rozhodnutí o vyloučení člena statutárního orgánu přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích, s výjimkou těch korporací, ve vztahu k nimž soud rozhodl jinak (§ 64 odst. 2 ZOK).

Současně rozhodnutí soudu vytváří pro tuto osobu překážku výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, a to na dobu vyloučení (§ 65 ZOK). Taková osoba se po dobu svého vyloučení nestane členem statutárního orgánu obchodní korporace, ani kdyby byla do této funkce zákonem stanoveným způsobem povolána.

Rozhodnutí a skutkový stav

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021 („rozhodnutí“), uvedl, jaká jednání člena orgánu „akciovky“ lze považovat za natolik závažná, aby ospravedlňovala možnost vyloučení takovéto osoby z výkonu funkce ve smyslu ustanovení § 63 ZOK.

Navrhovatel se jakožto akcionář společnosti domáhal vyloučení člena představenstva této společnosti a zároveň tvrdil, že zmíněný člen představenstva opakovaně a závažně porušoval povinnost jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. K tomuto mělo dojít mimo jiné v důsledku:

1. porušení pravidel pro svolání valné hromady na níž byl navrhovatel odvolán z funkce člena představenstva společnosti;
2. uzavření smluv s osobami jemu blízkými, a to bez řádného oznámení představenstvu/dozorčí radě společnosti;
3. uzavření smluv bez řádného projednání a odsouhlasení představenstvem v rámci pravidel obchodního vedení společnosti;
4. uzavření jménem společnosti nevhodných smluv nebo smluv s osobami, které nebyly dostatečně kavalifikovány nebo oprávněny pro výkon dané činnosti;
5. ohrožení fungování společnosti svoláním valné hromady na jejímž programu bylo zjevně protiprávní snížení základního kapitálu.

Návrhu na vyloučení člena představenstva soud prvního stupně vyhověl, přičemž vyloučený předseda představenstva následně podal proti rozhodnutí odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a návrh na vyloučení zamítl, když na jedné straně potvrdil, že dotčený člen orgánu porušil povinnosti při jednání v zájmové kolizi, na druhé nicméně vyzdvihl, že jeho jednání nezpůsobilo společnosti škodu a pro účely diskvalifikace toto jednání neměl za právně relevantní. Dále pak uvedl, že nemůže být za jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře považováno jednání, k němuž došlo v souvislosti s oběma valnými hromadami či nesplněním notifikační povinnosti při střetu zájmů, jelikož se nemůže jednat o porušení péče řádného hospodáře, pokud jednání směřuje pouze dovnitř společnosti.

Ze strany navrhovatele došlo poté k podání dovolání, v rámci kterého žádal Nejvyšší soud o zodpovězení otázek, zda:

1. může být závažným porušením péče řádného hospodáře ve smyslu § 65 odst. 1 ZOK (do 1. 1. 2021, od tohoto data § 63 odst. 1 ZOK) i případ, kdy v důsledku porušení péče řádného hospodáře nevznikla škoda na majetku společnosti;
2. porušení péče řádného hospodáře může spočívat v porušení povinnosti projednání v rámci kolektivního orgánu, porušení informační povinnosti ve vztahu k uzavírání smluv s blízkými osobami, porušení pravidel o střetu zájmů a porušení loajality při uzavírání nevýhodných smluv za společnost, tj. i jednání dovnitř společnosti, nikoliv jen navenek.

Ve vztahu k otázce pod bodem a) výše Nejvyšší soud v bodě 44 rozhodnutí uzavřel, že předpokladem pro diskvalifikaci člena představenstva není, aby vytýkané porušení společnost jakkoliv poškodilo, resp. aby porušení povinnosti řádného výkonu funkce vedlo ke vzniku újmy na majetku obchodní korporace.

Ve vztahu k otázce pod bodem b) výše Nejvyšší soud v bodě 47 rozhodnutí uvedl, že „(závažné) porušení péče řádného hospodáře (pro něž může být člen statutárního orgánu vyloučen z funkce podle § 65 odst. 1 ZOK) může spočívat v celé řadě nejrůznějších jednání člena statutárního orgánu, která nutně nemusí být učiněna bezprostředně při podnikatelském rozhodování (například při jednání s obchodními partnery).“ Dále pak Nejvyšší soud v rámci bodu 48 rozhodnutí doplnil, že „standard péče řádného hospodáře nedopadá jen na jednání člena statutárního orgánu za obchodní korporaci navenek či na rozhodování v rámci obchodního vedení, ale vztahuje se i k úkonům (vnitřní) správy obchodní korporace, mezi něž patří i jednání statutárního orgánu související se svoláváním valné hromady…“

Upozorňujeme, že Nejvyšší soud se v rozhodnutí nad rámec podaného dovolaní zabýval také otázkou aplikace relevantních právních předpisů pro dané řízení, a to v návaznosti na novelu ZOK. Nejvyšší soud tímto napravil opomenutí zákonodárce, v důsledku kterého otázka aplikace právní úpravy při řízení o vyloučení z funkce zahájených po 1. 1. 2021, avšak za porušení péče spáchané před 1. 1. 2021, zůstala zcela neupravena. Dle názoru Nejvyššího soudu se bude v těchto případech aplikovat čl. II bodu 7 zákona č. 33/2020 Sb., který aplikační pravidla pro řízení vůči členům orgánů upravil ve vazbě na insolvenční řízení. Napříště tedy budou porušení peče, ke kterým došlo před novelou, i při zahájení řízení po novele, posuzovány dle předchozí právní úpravy. Upozorňujeme však, že rozhodnutí neřeší otázku, jak tomu bude u řízení zahájených pro porušení spáchaná nejen před 1. 1. 2021, ale i po tomto datu.

Závěrem uvádíme, že dle našeho názoru představuje rozhodnutí důležité výkladové vodítko, které objasní řadu praktických otázek.