Boj proti vizuálnímu smogu

Říká se, že „podnikat bez reklamy je jako mrkat na dívku ve tmě – vy víte, co děláte, ale nikdo jiný ne.“ Je přirozené, že se podnikatelé snaží upoutat pozornost kolemjdoucích. Nicméně málokdo ví, že zákon o regulaci reklamy[1] považuje za reklamu jakoukoli veřejnou prezentaci mající za cíl podporu podnikatelské činnosti. A tak může být pro některé překvapením, že jeho způsob oslovování ostatních je komerční reklamou, pro níž existují limity. Za způsob šíření reklamy odpovídá její šiřitel, přičemž nezákonné šíření reklamy je přestupkem, za který lze uložit pokutu do výše dvou milionů korun.[2]

Zákon o regulaci reklamy svěřuje řešení některých otázek samotným obcím. Na to je nutné pamatovat při posuzování zákonnosti způsobu šíření reklamy na území konkrétní obce, neboť každá obec může odlišně stanovit veřejně přístupná místa a dobu, v níž je reklama na jejím území zakázaná, popřípadě i druhy komunikačních médií, kterými nesmí být reklama šířena.[3] Tak je tomu i v případě hlavního města Prahy, kde od roku 2005 platí nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu (dále jen „nařízení“).

Smyslem nařízení je ochrana před tzv. „vizuálním smogem“, neboť hlavní město Praha má zájem na tom, aby se zde reklama nešířila obtěžujícím způsobem, nezpůsobovala znečišťování okolí následným odhazováním rozdávaných letáků a nehyzdila památkově chráněné objekty. Cílem takové regulace však není zakázat veškerou reklamu ve veřejném prostoru. Ostatně k tomu jim zákon o regulaci reklamy ani nedává zmocnění.

Ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 nařízení je v historickém centru Prahy zakázáno šíření reklamy prostřednictvím některých komunikačních médii na veřejně přístupných místech mimo provozovny. Komunikačními médii, kterými nesmí být šířena reklama na veřejně přístupných místech, jsou například letáky, plakáty, tabule, tyče, dodatečné konstrukce na dopravních prostředcích prezentující reklamu jakýmkoli způsobem či zařízení šířící reklamu zvukem či obrazem.[4]

Výklad pojmu „veřejně přístupná místa mimo provozovnu“ v praxi činil jisté obtíže. V této souvislosti je možné poukázat na případ, kdy Magistrát hlavního města Prahy uznal právnickou osobu vinnou ze spáchání přestupku[5], protože na vnější stranu výloh svých provozoven umístila polep prezentující její produkty. Za to jí byla uložena pokuta ve výši 50.000 Kč. Případ se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který ve svém rozhodnutí ze dne 21. 5. 2020, č.j. 1 As 149/2019-42, dovodil, že zákon o regulaci reklamy ani nařízení nedávají z pohledu adresáta právních norem jednoznačnou odpověď na to, zda umístění reklamy na vnější straně prosklené výlohy provozovny je zakázaným šířením reklamy. Za takové situace se soud přiklonil k výkladu, který svědčí ve prospěch adresáta dané regulace[6] a uzavřel, že skutková podstata přestupku naplněna nebyla. Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl: „U reklamního polepu umístěného na vnitřní straně prosklené výlohy je jednoznačné, že jde o reklamu umístěnou uvnitř provozovny, a tedy šířenou z vnitřního prostoru provozovny, nikoli z místa mimo provozovnu. (…) Je-li však smyslem regulace ochrana před reklamním smogem, pak reklamní polep umístěný na vnější straně prosklené výlohy a tentýž reklamní polep umístěný na vnější straně prosklené výlohy mají z hlediska reklamního smogu stejné účinky. Pokud reklamní polep hyzdí památkově chráněný objekt či obecněji prostor památkové zóny, pak k hyzdění dochází bez ohledu na to, zda je polep umístěn z vnější či vnitřní strany skla.“

Závěrem se přísluší podotknout, že dne 1. 10. 2021 má vstoupit v účinnost novela nařízení[7], která výrazně rozšiřuje území, kde je reklama regulována. Stávající znění nařízení omezuje reklamu pouze na území pražské památkové rezervace (tj. katastrální území Starého Města s Josefovem, Malé Strany, Hradčan s Pražským hradem a Nového Města s Vyšehradem) a na přilehlém území.

Nově by se měla reklama regulovat ve všech památkově chráněných oblastech hl. m. Prahy, přičemž mají být zavedeny tři stupně přísnosti. Nejpřísnější pravidla budou i nadále platit na území pražské památkové rezervace. Do druhého pásma budou spadat památkové zóny (např. Vinohrady, Žižkov, Karlín, Smíchov), kde budou platit méně přísná pravidla zakazující šíření reklamních plachet a bannerů, reklamy dodatečně umístěné na dopravních prostředcích, ale také rozdávání letáků a vylepování plakátů mimo zkolaudovaná místa. Ve třetím pásmu (např. Podolí, Motol, Veleslavín), mají být zakázány pouze nejrušivější druhy reklamy, tedy reklamní plachty a reklamy na dopravních prostředcích. Existuje několik manuálů[8], které mohou podnikatelů usnadnit provedení jejich reklamy. 

Lze jen doufat, že novela přispěje ke zlepšení kvality veřejných prostranství, neboť v hl. m. Praze se nachází řada krásných domů a reklamní plachty na fasádách je často zakrývají, čímž zcela mění naše vnímání architektury.

Mgr. Hana Šarochová