Seriál – Obchodní korporace Díl 11.

Akcionářské dohody, resp. dohody mezi společníky

V našem seriálu Obchodní korporace se věnujeme praktickým tématům týkajícím se s.r.o. a a.s. jako nejrozšířenějších forem obchodních korporací. V minulém díle seriálu jsme rozebírali pravidla střetu zájmů. Tento díl je věnován dohodám mezi akcionáři, resp. mezi společníky obecně. Zaměříme se při tom na aspekty, které mají praktický dopad na fungování a správu společnosti, a dotkneme se termínů jako exit, drag along, tag along, deadlock, ruská ruleta nebo texaská přestřelka.

1. ZAKLADATELSKÝ DOKUMENT A AKCIONÁŘSKÁ DOHODA

Základní dokument, který je předpokladem vzniku kapitálové společnosti a upravuje otázky její organizace, se obecně označuje jako zakladatelské právní jednání. V a.s. se jedná vždy o stanovy, u s.r.o. o společenskou smlouvu („SS“) (je-li více společníků) nebo zakladatelskou listinu (je-li společník jen jeden).

Stanovy a SS představují dohodu mezi společníky (akcionáři) sui generis (svého druhu). Obsah stanov a SS se striktně řídí zákonem, od jehož znění se lze zpravidla odchýlit jen způsobem, který zákon předvídá. V případě s.r.o. a a.s. má zakladatelské právní jednání vždy formu notářského zápisu (§ 8 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích /„ZOK“/), která se vyžaduje též pro veškeré změny. Zcela zásadní je fakt, že stanovy i SS se povinně zakládají do sbírky listin (§ 66 a) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů), a jejich obsah je tak každému přístupný (www.justice.cz).

Důvodem pro sjednání akcionářské dohody, resp. dohody mezi společníky (dále o nich budu společně referovat jako o akcionářské dohodě a o akcionářích jako o společnících) tak může být úprava vztahů a práv mezi společníky nad rámec zákonného obsahu stanov a SS a dále důvěrnost takového ujednání. Současně nutně nemusí jít o dohodu mezi všemi společníky (k tomu viz dále).

Akcionářská dohoda může být uzavírána prakticky ve dvou formách – (i) jako standardní akcionářská dohoda k detailní úpravě společného podnikání a vzájemných vztahů (joint venture, start-up), nebo (ii) jako dohoda o výkonu hlasovacích práv na valné hromadě („VH“).

V prvním případě bývá pravidelně stranou dohody společnost. Důvodem mohou být zejména povinnosti, které mají z dohody pro společnost vyplynout (například reporting). Pokud je účastníkem dohody společnost, je současně nutné, aby stranou dohody byli všichni společníci, jinak hrozí porušení zásady zákazu diskriminace (resp. zvýhodnění) a zásady rovného zacházení mezi společníky (obecně § 212 občanského zákoníku, pro a.s. též § 244 ZOK), což by mohlo způsobit neplatnost nebo dokonce nicotnost dohody.

2. OBSAH 

Typicky lze v akcionářské dohodě upravit tyto záležitosti:

• Účel společnosti – Stanovy nebo SS obsahují nicneříkající živnosti. Pokud je smyslem existence společnosti realizace konkrétního projektu (výstavba, provozování určitého závodu), bývá zde podrobně popsán a následně na něj referuje zbytek dohody.
• Výkon hlasovacích práv – Společníci se zpravidla zavazují vykonávat hlasovací práva vždy tak, aby byl naplněn účel dohody a dodržena ujednání v ní obsažená.
• Podíly na společnosti a vklady – Jaké vklady a jaké podíly budou mít akcionáři (společníci)? Jak se budou podílet na fungování společnosti (osobní účast v managementu, vklad určitého aktiva, vklad know-how, pacht nemovitosti, poskytnutí kontaktů atp.)?
• Corporate governance – Kolik bude mít společnost členů statutárního a kontrolního orgánu? Který společník bude mít právo delegovat jednotlivé členy orgánu? Jak budou jednat členové statutárního orgánu (společně a navíc vždy po jednom zástupci každého ze společníků)? Jaké budou většiny pro účast na VH? Na hraně bývají ujednání o tom, že společník zajistí respektování dohod mezi společníky ze strany členů managementu (k tomu viz dále v části 4).
• Vyhrazené záležitosti (reserved matters) – Výčet těchto záležitostí určuje, o kterých záležitostech musí vždy rozhodnout na VH zvláštní většina hlasů společníků (zpravidla taková, aby nedošlo k přehlasování určité minority). Jako příklad lze uvést změnu stanov či SS, zvýšení a snížení základního kapitálu, podstatná změna podnikání společnosti, prodej závodu nebo jeho části /podstatných aktiv/, atp.
• Financování společnosti – Má některý ze společníků poskytnout nad rámec vkladu společnosti zápůjčku či úvěr? Mají společníci vedle minimálního vkladu do základního kapitálu poskytnout společnosti příplatek mimo základní kapitál, který lze v budoucnu snadno vrátit (mezitím jako vlastní zdroj nezatěžuje rozvahu a při vrácení se neplatí daň z příjmů)?
• Podíly na zisku – Standardně odpovídají vkladu, ale mohou být i nerovnoměrné a zisk lze vyplácet až po uplynutí určité doby, nebo např. po splacení akcionářských půjček.
• Reporting – Majoritní společník si přístup k informacím vždy zajistí, ale pravidelné informování minoritních (všech) společníků je vhodné upravit.
• Omezení převoditelnosti akcií a podílů a předkupní práva. U s.r.o. bývají tato omezení pravidlem, u a.s. je lze nastavit též, a to ve stanovách (k účinnosti se vyžaduje zápis do obchodního rejstříku).
• Opce na prodej akcií (podílů) mezi akcionáři (společníky) – Příkladem může být ukončení funkce člena managementu po splnění určitého cíle (motivace) nebo naopak výkup jeho akcií při předčasném ukončení funkce. Zpravidla se však s ohledem na rozsah jedná o samostatnou dohodu.
• Drag along, tag along – Tato ustanovení nemají pojmenování v češtině – řeší situaci, kdy se většinový společník rozhodne prodat svůj podíl na společnosti a pro tento případ má (většinový společník) právo donutit ostatní minoritní společníky k prodeji jejich podílů vybranému zájemci (drag along). Tomu zrcadlově odpovídá právo minoritních společníků připojit se k majoritnímu společníkovi s prodejem svých podílů za stejnou cenu a podmínek (tag along).
• Exit – Jedná-li se o projekt na dobu určitou (např. výstavba bytů, start-up), po které budou akcionáři směřovat ke konkrétnímu způsobu ukončení své účasti ve společnosti (prodej všech aktiv a likvidace, prodej podílů investorovi, listing na burze), je vhodné to deklarovat v dohodě v podobě soft ujednání.
• Deadlock – Deadlock (opět nemá český ekvivalent) představuje situaci, kdy se společníci nebo jimi nominovaný management nemohou shodnout na určité důležité záležitosti nebo pokud neshody trvají delší dobu. Zejména pokud jsou podíly 50/50, bývá řešení takového sporu spíše v kategorii „nemožné“. Jako řešení se sjednává tzv. ruská ruleta (každý společník má právo nabídnout svůj podíl ke koupi druhému společníkovi za cenu, kterou si sám určí – druhý společník má pak právo nabídku přijmout nebo odmítnout; v případě odmítnutí však musí za stejnou cenu nabídnout svůj podíl prvnímu společníkovi) nebo texaská přestřelka („Texas Shoot Out“, obě strany předkládají zapečetěné nabídky na výkup druhého společníka a uplatní se ta vyšší). V reálu se tato pravidla prakticky neuplatňují – spíše vedou společníky k nalezení rozumné dohody na částce za výkup (což jim právě přidává na smysluplnosti). Pokud by byl poměr mezi podíly společníků jiný, např. 80/20, nabízí se pro řešení deadlocku spíše sjednání opce na výkup minoritního společníka, zpravidla jako oboustranná call a put opce.
• Pravidla řešení sporů – Rozhodčí doložka, povinné jednání mezi stranami před započetím soudního sporu, povinná mediace, atp.

Ze shora uvedeného výčtu je zjevné, že tyto mnohdy zásadní záležitosti nebývají ve stanovách a SS vůbec ošetřeny a jejich výslovná úprava v situaci, kdy jsou vztahy mezi akcionáři (společníky) ještě dobré a funkční (zpravidla na začátku projektu či společného podnikání), může předejít řadě sporů do budoucna, a pokud vzniknou, může napomoci jejich zdárnému řešení.

3. PRÁVNÍ DŮSLEDKY DOHODY

Uzavření akcionářské dohody může zakládat jednání ve shodě. Podle § 78 ZOK platí „(1) Jednáním ve shodě je jednání dvou nebo více osob nakládajících hlasovacími právy za účelem ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení obchodní korporace. Osoby jednající ve shodě plní své povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně. … (2) Má se za to, že osobami jednajícími ve shodě jsou … (j) osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv.“

Pokud je tedy postavení společníků, kteří uzavřeli dohodu o výkonu hlasovacích práv, rovnocenné, stávají se společníci společně ovládajícími osobami a dopadají na ně povinnosti spojené s ovládáním a ovlivněním (§ 71 a násl. ZOK). Pokud rovnocenné není, může uzavření dohody o výkonu hlasovacích práv zvyšovat vliv osoby, v jejíž prospěch byla dohoda uzavřena a která tak samostatně nakládá s hlasovacími právy (§ 77 ZOK).

Za zmínku dále stojí, že pokud na společníka či akcionáře dopadne zákaz výkonu hlasovacích práv (pro s.r.o. § 173/1 ZOK a pro a.s. § 426 ZOK), vztahuje se i na další společníky či akcionáře, kteří s ním jednají ve shodě, vyjma situací, kdy všichni společníci či akcionáři jednají ve shodě (pro s.r.o. § 173/2 a 3 ZOK a pro a.s. § 427 ZOK).  

Dále může dohoda založit společnou kontrolu ve smyslu soutěžního práva, včetně případných povinností vyplývajících ze spojování soutěžitelů. Tato materie jde však nad rámec korporátního práva a zaměření tohoto článku.

4. LIMITY AKCIONÁŘSKÝCH DOHOD

Dohoda o výkonu hlasovacích práv může narazit zvláště na dvě omezení, a to (i) zákaz zasahovat do obchodního vedení, které náleží statutárnímu orgánu (jednatel a představenstvo nebo správní rada), který nadto musí jednat s péčí řádného hospodáře, a (ii) zákaz převádět hlasovací právo bez současného převodu akcií.

Zákazu společníků, resp. valné hromady zasahovat do obchodního vedení (pro s.r.o. § 195/2 ZOK a pro a.s. § 435/3 ZOK) a naopak dovoleným pokynům strategického charakteru, včetně příslušných koncernových a dalších výjimek, jsme se věnovali ve třetím díle našeho seriálu (Obchodní vedení a strategické pokyny), na který zde odkazuji.

Nejvyšší soud k tomu ve svém rozsudku ze dne ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. sp. zn. 27 Cdo 1873/2019 judikoval:

„Akcionáři mohou v akcionářské dohodě převzít závazek, že se u členů představenstva přimluví za konkrétní řešení určité záležitosti spadající do obchodního vedení, tedy, že předestřou představenstvu (jeho členům) svůj názor či argumenty, jimiž představenstvo sice nebude vázáno, ale jež může vzít v úvahu při svém rozhodování.

Akcionáři se také mohou v akcionářské dohodě zavázat, že představenstvo v určité záležitosti přijme určité rozhodnutí. V takovém případě nejde o závazek přímluvy, ale o převzetí odpovědnosti za určitý výsledek. Takové ujednání nelze považovat automaticky za odporující zákonnému zákazu udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení.

Závazek přímluvy či „garanci výsledku“ mohou akcionáři převzít zásadně toliko ve vztahu k takovému jednání (rozhodnutí) představenstva (jeho členů), které je v souladu s právními předpisy a stanovami, včetně povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.“

Sjednání povinností k zajištění určitého obchodního rozhodnutí ze strany statutárního orgánu společnosti tedy není a priori vyloučeno a z hlediska jeho dovolenosti bude záležet na způsobu formulace takového závazku a jeho věcné obhajitelnosti ve vztahu ke konkrétnímu rozhodnutí.

Dále ve společnostech, kde platí omezená převoditelnost akcií nebo podílů (například souhlasem VH nebo statutárního orgánu), může existovat motivace obejít tyto zákazy prostřednictvím dohody o výkonu hlasovacích práv, kdy společník zmocní jinou osobu k tomu, aby jej po neomezenou dobu (resp. dlouhou dobu) zastupovala na VH a hlasovala tam dle svého uvážení. Takové ujednání v případě a.s. naráží na výslovný zákaz převádět hlasovací právo spojené s akcií bez současného převodu akcie (§ 281/4 ZOK).

Vrchní soud v Olomouci k tomu ve svém usnesení ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 5 Cmo 202/2014 judikoval:

„Nelze a priori považovat všechny dohody o výkonu hlasovacích práv, a to ani realizující se prostřednictvím smluv příkazních a plných mocí, za neplatné, a to ani kdyby k postoupení hlasovacích práv došlo za úplatu, v tomto posuzovaném případě však prostřednictvím uvedených právních instrumentů došlo k obejití stanov akciové společnosti zakotvujících omezenou převoditelnost akcií na jméno a zákona (§ 156 odst. 4 a § 156a ObchZ), tudíž nedovolené jsou.

Na obcházení zákona a stanov akciové společnosti v této věci lze usuzovat i (nikoliv tedy výlučně) např. z toho, že příkazník byl oprávněn vykonávat akcionářská práva neomezeně podle vlastního uvážení, postoupit získaná práva na třetí osobu, ukončit smluvní vztah pod hrozbou vysokých smluvních pokut (ve výši 100 % budoucí kupní ceny), z okolnosti, že akcionář obdržel od třetí osoby zálohu 80 % budoucí kupní ceny, a doby, na kterou bylo oprávnění k výkonu hlasovacích práv třetí osobě svěřeno. To vše ukazuje na trvalý přenos akcionářských práv bez převodu vlastnického práva.

I když zákon výslovně nestanoví sankci za takovéto jednání, je nutno dovodit, že touto sankcí musí být opak toho, čeho uvedené subjekty chtěly svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad. Takovou sankcí je podle názoru odvolacího soudu zákaz (sistace) výkonu hlasovacích práv na valné hromadě (valných hromadách).“

Zbývá dodat, že shora uvedené omezení lze bez dalšího vztáhnout i na hlasovací práva spojená s podíly v s.r.o., kde by faktický převod hlasovacího práva bez převodu podílu taktéž mohl zakládat obcházení zákona a společenské smlouvy o omezené převoditelnosti podílu. 

5. VYNUTITELNOST

Sankcí za porušení akcionářské dohody ze strany některého ze společníků je odpovědnost za škodu. Tu však může být obtížné stanovit nebo vyčíslit. Nabízí se proto dále utvrzení závazků sjednáním smluvní pokuty. Mezi rovnocennými partnery však může být ve vztahu ke společnému podniku stěží představitelné sjednání materiálních smluvních pokut, jejichž případné vynucování by nutně muselo vést ke zhoršení vzájemných vztahů.

Pokud by vztah mezi společníky dospěl do fáze, kdy dohody nejsou dodržovány a vznikají rozpory ohledně dalšího směřování společnosti, mohou nabýt na významu případná ujednání ohledně deadlocku (ruská ruleta nebo texaská přestřelka) nebo prodeje účastí (drag along, tag along).

6. ZÁVĚREM 

Na základě shora uvedeného rozboru je zjevné, že vedle stanov a SS je dán značný prostor pro ujednání mezi společníky, které komplexně upraví jejich vztahy a práva, a to diskrétně (na rozdíl od stanov a SS).

Sjednání akcionářské dohody doporučuji zejména v situacích, kdy má společnost dva až čtyři společníky, kteří mají přibližně stejné podíly, kde může dohoda zajistit efektivní fungování společnosti a jasná pravidla pro řešení obvyklých problémů. Smysl dále může mít v situaci, kdy má společnost jednoho majoritního společníka a jednoho či více minoritních společníků, a to za účelem poskytnutí práv minoritě (reporting, vyhrazené záležitosti, tag along), nebo zajištění oprávněných zájmů majority (drag along, opce na výkup). 

Tímto dílem ukončujeme první sérii našeho seriálu o obchodních korporacích a děkujeme za pozornost.

autor:

Jan Široký, advokát