Zákon o dorovnávacích daních

Obecně k zákonu

Návrh zákona je čistě transpozičním právním předpisem, který vedle transpozice pravidel stanovených Směrnicí obsahuje pouze nezbytná ustanovení upravující vztah dorovnávacích daní k jiným částem právního řádu České republiky. S účinností se pak počítá od začátku roku 2024.

Cílem navrhovaného zákona je zavedení dvou nových přímých daní do českého daňového systému, a to přiřazované dorovnávací daně a české dorovnávací daně, to vše za účelem zajištění minimální efektivní úrovně zdanění velkých nadnárodních skupin a velkých vnitrostátních skupin v souladu s pravidly OECD.

Širším cílem je pak obecně ukončení daňových praktik nadnárodních skupin, které jim umožňují přesouvat zisky do států, kde nepodléhají žádnému nebo jen nízkému zdanění, resp. zajištění, aby nadnárodní skupiny platily spravedlivý podíl daní bez ohledu na to, kde působí a v důsledku toho efektivní zastavení „daňové soutěže“ mezi jednotlivými státy.

Dle odhadů Ministerstva financí ČR se očekává, že nadepsané dorovnávací daně se dotknou cca 3 tisíc společností a do státního rozpočtu přibude 4 až 6 mld. Kč ročně.

S jakými novinkami počítá zákon o dorovnávacích daních?

První z navrhovaných daní je tzv. přiřazovaná dorovnávací daň, kterou budou obecně zatíženy mateřské entity velkých skupin společností s ročními výnosy vyššími než 750 mil. EUR (ve dvou ze čtyř předcházejících zdaňovacích obdobích), pokud je jejich celkové efektivní zdanění nižší než 15 %. Na základě navrhovaných pravidel se mateřské entitě skupiny stanoví dorovnávací daň, a to ve vztahu ke každému státu, ve kterém skupina působí a ve kterém je efektivní zdanění skupiny nižší než 15 %. Případně se stanoví dorovnávací daň každé členské entitě skupiny v případě, že dorovnávací daň není stanovena na úrovni mateřské entity skupiny.

Druhou z navrhovaných daní je tzv. česká dorovnávací daň, přičemž účelem této daně je zachovat primární právo České republiky na zdanění příjmů plynoucích ze zdrojů na jejím území. V návaznosti na různé daňové výjimky a podobná opatření se může stát, že by příjmy členské entity skupiny působící v České republice byly zdaněny efektivní sazbou nižší než 15 %, a tedy by se na ně vztahovaly dorovnávací daně zavedené v zahraničí, kam by také plynul výnos daně vztahující se k příjmům z České republiky. Česká dorovnávací daň tak zajišťuje, aby tyto výnosy byly zdaňovány na území ČR.

Lze dále předpokládat, že výpočet české dorovnávací daně bude v praxi velice náročný a složitý. Tato daň se nejdříve propočte za celou skupinu v České republice, a následně se rozdělí mezi ty české společnosti, jejichž efektivní daňová sazba nedosahuje minimální výše 15 %, a to na základě poměru jejich zisků stanovených dle komplexních pravidel pro výpočet dorovnávací daně.

Správcem nadepsaných daní pak bude Specializovaný finanční úřad. Povinnost registrovat se k dorovnávacím daním příslušné entitě vzniká nejpozději do 15 dnů od okamžiku, kdy se stane poplatníkem dorovnávací daně. Poplatníci pak budou vedle daňového přiznání povinni správci daně podat také informační přehled k příslušné dani. Daňové přiznání je poplatník povinen podat nejpozději do 10 měsíců (česká dorovnávací daň), resp. 22 měsíců (přiřazovaná dorovnávací daň) po uplynutí zdaňovacího období.

Závěr

Bezpochyby lze považovat za pozitivní, že na úrovni EU probíhá snaha o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin. V kontextu ČR lze nicméně polemizovat, zdali extrémní administrativní zátěž soukromých subjektů spojená s výpočtem dorovnávacích daní je ospravedlnitelná, a to zejména s přihlédnutím k navýšení daně z příjmů právnických osob v rámci Ozdravného balíčku z 19 % na 21 %, když v této situaci se příjmy státního rozpočtu z těchto daní snižují na cca 2 mld. Kč.