Novela zákona o elektronických komunikacích a nejčastější otázky podnikatelů

Novela č. 374/2021 Sb. mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále „ZEK“) je účinná již od 1. 1. 2022, řada jejich ustanovení je však díky přechodným ustanovením účinná teprve od 1. 7. tohoto roku. Jednou ze změn, kterou novela přinesla je změna statutu některých subjektů, které uzavírají smlouvu s poskytovateli internetu. Konkrétně se jedná o mikropodniky, malé podniky a neziskové organizace. Těm nově § 6 ZEK přisuzuje některá práva, která má při poskytování internetu i spotřebitel. Tedy, tyto subjekty se nestávají spotřebiteli, nicméně požívají některých spotřebitelských výhod.

Pro přehlednost ještě v krátkosti vydefinuji subjekty, kterých se to týká. Mikropodnikem rozumíme podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 mil. EUR, malým podnikem je pak podnik, který zaměstnává méně než 50 osob a jeho roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 mil. EUR. Tyto hranice jsou definovány v rámci doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003. Neziskovou organizaci pak pro účely tohoto zákona definuje samotný ZEK v § 2 odst. 1. písm. g), který říká, že neziskovou organizací „je veřejně prospěšná právnická osoba, která podle svého zakladatelského právního jednání nerozděluje zisk ani jiné vlastní zdroje mezi své členy.“

Pro účely tohoto článku a jeho zjednodušení budu tyto 3 subjekty dále označovat také jako „kvazispotřebitele“, byť se nejedná o právní termín.

Již zmíněný § 63 definuje povinnosti poskytovatele poskytnout určité informace spotřebiteli. V § 63 odst. 4 pak stanovuje, že tyto informace je povinen poskytnout právě také kvazispotřebitelům, ledaže by se některý z těchto subjektů vzdal všech, či některých práv, které mu z vyznačených odstavců § 63 plynou. To, co je důležité pro obě skupiny tohoto obchodního vztahu – koncový uživatel, který je jedním z kvazispotřebitelů a chce jemu novelou svěřená práva využít, musí o tom poskytovatele internetu informovat a ke svému postavení jakoby spotřebitele se přihlásit. Provede to prohlášením před uzavřením smlouvy. Poskytovatel internetu totiž nemá šanci zjistit, že klient spadá do jedné z těchto kategorií.

Domnívám se, že není účelné vypisovat jednotlivé informace, které je poskytovatel povinen spotřebitelům a kvazispotřebitelům  poskytnout, nicméně pro zjednodušení: naleznete je v § 63 odst. 1, 2 5 a 9 ZEK. V tomto případě je důležité zmínit ještě jednu zásadní věc. Co mají spotřebitelé a kvazispotřebitelé společného? To, že má poskytovatel povinnost jim informaci poskytnout. Na druhou stranu ale ta samotná informace už totožná samozřejmě být nemusí. Zákon totiž stanovuje, že poskytovatel má informační povinnost vůči spotřebiteli a ve stejném rozsahu i vůči mikropodniku, malému podniku a neziskové organizaci. Abych uvedl konkrétní případ - podle § 63 odst. 5 je poskytovatel veřejně dostupné služby povinen poskytnout spotřebitelům a kvazispotřebitelům stručné a snadno čitelné shrnutí smlouvy odpovídající šabloně pro shrnutí smlouvy podle vzoru, který vychází z nařízení Komise EU 2019/2243 ze dne 17. prosince 2019. Ten samotný obsah už ale bude rozdílný, spotřebitel má například některá práva plynoucí z občanského zákoníku, které kvazispotřebitel v tomto případě nezískává.

Dalším paragrafem, kterého se změna statutu kvazisotřebitelů dotkla, je § 63b, který stanovuje dobu trvání závazku ze smlouvy a jeho zánik. Platí, že uzavírá-li poskytovatel elektronických komunikací smlouvu se spotřebitelem a tato smlouva je na dobu určitou, nesmí doba pro danou službu přesáhnout 24 měsíců, v opačném případě by se považovala za smlouvu na dobu neurčitou. Stejné pravidlo pak nově platí pro uživatele, kterým je mikropodnik, malý podnik nebo nezisková organizace, pokud se toho práva sami výslovně nevzdají.

Úplně stejné pravidla pro spotřebitele a kvazispotřebitele platí také u nabídky balíčků podle § 63c, tam není dokonce vůbec žádný rozdíl. Jenom ve stručnosti k balíčkům - jestliže je součástí balíčku služba přístupu k internetu, tak se ustanovení předchozích paragrafů (63 odst. 5, 6, 63a a 63b) užije na celý balíček.

Na závěr bohužel musím přinést jednu drobnou komplikaci - nic z toho, co jste doteď přečetli, však neplatí pro mikropodnik, který poskytuje interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, ledaže poskytuje i jiné služby elektronických komunikací. Jednodušeji řečeno – týká se jich to pouze v případě, že sami službu využívají a nikoliv pokud ji prodávají dále.

V krátkosti se ještě podíváme na druhý problém, který tato novela podnikatelům přinesla. Kodex pro elektronické komunikace, resp. ZEK umožňuje spotřebitelům a kvazispotřebitelům díky využití § 34a ZEK změnit poskytovatele internetu prakticky kdykoliv i v případě, že má uzavřenou smlouvu na dobu určitou a tato smlouva stále nevypršela.

Dále v zákoně, konkrétně v § 68b odst. 8 pak zjistíme, že poskytovatel, od kterého zákazník odchází, smí požadovat úhradu pouze v případě, že se jedná o moment nepřesahující 3 měsíce ode dne sjednání dané smlouvy. Úhrada, kterou může požadovat, navíc nesmí být vyšší než jedna dvacetina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy nebo jedna dvacetina součtu minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy. Pokud se rozhodne odejít po delší době než 3 měsíce, nesmí být požadována úhrada dokonce žádná. Zákazník dokonce ani nemusí o svém záměru informovat svého stávajícího poskytovatele a celou záležitost za něj může vyřešit poskytovatel nový.

Problém zde nastává především v jedné položce – instalační náklady. Ty mohou činit řádově stovky korun, ale mohou se vyšplhat i do výrazně vyšších částek v případě, kdy je třeba dobudovat například část infrastruktury. Řada poskytovatelů však nechce tyto poplatky přenášet na zákazníka, který dodrží smlouvu a setrvá u jednoho poskytovatele 24 měsíců.

Naše advokátní kancelář se intenzivně zabývala tím, zda je možné instalační náklady získat pouze od klienta, který se rozhodne využít svého práva a změnit poskytovatele dříve. Máme za to, že i přes výše uvedenou informaci z § 68b odst. 8 to lze. Dle našeho názoru totiž ustanovení míří do budoucna a nikoliv na platby, které jsou z okamžiku před takovým oznámením.

Pokud jste poskytovatel internetu a potřebujete poradit jakým způsobem situaci řešit ve svých smlouvách, neváhejte a obraťte se na naši kancelář, rádi Vám pomůžeme se správnou textací dotčených ustanovení.