Dospívání je období plné objevování, ale i chyb, které mohou mít vážné právní důsledky. Nezletilost neznamená beztrestnost – i děti a mladiství mohou nést odpovědnost za své jednání. Jaké opatření jim hrozí? A jak lze ovlivnit průběh trestního řízení ve prospěch mladistvého?
Sebelepší rodič neovlivní každou vteřinu života jeho dítěte. Škola, kroužky, brigády, kamarádi. Všichni a všechno (ne)vědomě ovlivňuje lidskou psychiku a později působí na vývoj každého člověka. V nízkém věku to platí obzvláště. Rodič není a nemůže být vždy za zády svých dětí. Je proto velmi nemilé, když často překvapený musí řešit, že právě proti jeho dítěti je vedeno trestní řízení.
Trestní právo je oblast, které se „nevyhne“ ani dítě[1] ani mladiství[2]. Je pravda, že dítě mladší 15 let, není trestně odpovědné. Předpokládá se totiž, že dítě není natolik rozumově a mravně vyspělé, aby rozpoznalo protiprávnost svých činů. Nicméně pokud se takové dopustí činu jinak trestného, může mu soud pro mládež uložit opatření potřebná k jeho nápravě.
U mladistvých jsme o něco dále. Ti, kdo dovršili 15 rok a nepřekročili 18 rok svého věku, jsou (relativně) trestně odpovědné osoby. Relativita spočívá právě v uvedené míře, v jaké (ne)dosáhli rozumové a mravní vyspělosti. Ta se samozřejmě u každého liší a individuálně zkoumá. V obecné rovině ale platí, že se mladiství mohou dopustit provinění, za která jsou trestně stíhaní a později odsouzení. Opatření, které lze mladistvým uložit, se podobají těm, která hrozí dospělým. Liší se krom druhů, také ve výměrách a zejména účelu jejich ukládání.
Výchovná, ochranná a trestní opatření
První dvojice opatření směřuje k vytváření podmínek pro další zdravý vývoj mladistvých. Důraz je kladen na prevenci a jsou často spjata s výchovnými a lékařskými institucemi[3]. Oproti tomu trestní opatření je ukládáno, pokud nepostačí uložení těch předešlých. Charakteristickým rysem trestního opatření je, že obsahuje negativní hodnocení spáchaného provinění. Reaguje na trestnou činnost mladistvých tak, že v tomto případě mladistvého již přímo citelněji trestá než v předešlých případech.[4]
Neprospěte začátek trestního stíhání
Jestliže byl zmíněn účel ukládání opatření mladistvým, nešlo o doplnění nezáživné teorie. Jak jsem naznačil, mladiství provinilci se oproti dospělým pachatelům liší v tom, že to ve vší úctě nejsou „hotoví lidé“. Jejich vývoj, hodnoty a vnímání světa jsou mnohem otevřenější a tvárnější. Lze proto dospět k jejich snadnější „převýchově“ a usměrnit jejich budoucí život.
S tím lze již na začátku trestního řízení proti mladistvému pracovat. Jeden ze způsobů je souhlasit s uložením výchovných opatření již po dobu trestního řízení. Tedy ještě před rozhodnutím soudu pro mládež. Takový postup může navrhnout zákonný zástupce nebo obhájce, nicméně ani jeden nemůže dát souhlas za mladistvého. Výchovné opatření může uložit státní zástupce, nebo soud pro mládež v závislosti na fázi trestního řízení. Popsaný postup souhlasu s uložením výchovného opatření po dobu trestního řízení je vhodný pro další postup ve snaze o projevení účinné lítosti či upuštění od uložení trestního opatření.
Doporučení
V závislosti na pokynech klienta, stavu trestního řízení a důkazech, je vhodné zvážit udělení souhlasu s uložením výchovného opatření již po dobu trestního řízení před rozhodnutím soudu pro mládež. Volba strategie a způsob vedení obhajoby je úkolem advokáta. Advokát musí každou věc individuálně posoudit a navrhnout vyhovující postup. Proto doporučujeme, abyste vždy zvážili své schopnosti a nechali se v trestním řízení zastoupit advokátem.
[1] § 2 odst. 1 písm. b) zák č. 218/2003 Sb.: dítětem se rozumí ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku.
[2] § 2 odst. 1 písm. c) zák č. 218/2003 Sb.: mladistvým se rozumí ten, kdo dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok věku.
[3] Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 3. vydání, 2011, s. 148–166: A. Sotolář
[4] Tamtéž, s. 246–258.
