Právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti, rozhodl Ústavní soud

Ústavní soud se postavil proti závěrům obecných soudů, když konstatoval, že přestože některá z práv garantovaných v rámci čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobrého jména a ochranu jména), náleží ze své podstaty výlučně fyzickým osobám, neznamená to, že by ochrana dobré pověsti (a jména) nemohla být ústavně zaručená také ve vztahu k osobám právnickým.

Ústavní soud sice zamítl návrh na zrušení § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, druhým dechem ale dodal, že za účelem ochrany dobré pověsti právnických osob je nutné analogicky aplikovat stejné prostředky, které slouží k ochraně před nekalou soutěží (§ 2988 občanského zákoníku), včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění.

Ústavní soud se ve svém nálezu zároveň vyjádřil k problematice zneužití práva, konkrétně k tzv. SLAPP žalobám, tedy strategickým sporům vedených za účelem znemožnění účasti veřejnosti. SLAPP jsou v poslední době často skloňovány ve vztahu k žalobám podávaným vlivnými politiky a dalšími veřejně aktivními osobnostmi proti novinářům, odborům, akademikům, občanským aktivistům nebo whistleblowerům s cílem znesnadnit, či přímo znemožnit jim publikaci informací, které sice žalobce vnímá jako pověst poškozující, ale které jsou jinak plně chráněny svobodou projevu. Ústavní soud uvedl, že je úlohou soudů důsledně rozlišovat mezi případy skutečného zásahu do osobnostních práv a situacemi, kdy je podaná žaloba šikanou, která nemůže požívat právní ochrany. V tomto ohledu je možné předpokládat, že diskutovaný nález ÚS skutečně povede ke zvýšeným nárokům na rozhodování soudů v případech žalob na ochranu osobnostních práv.