Seriál – Obchodní korporace Díl 3.

Díl 3. – Obchodní vedení a strategické řízení

26. 8. 2021

V našem seriálu se z praktického hlediska věnujeme tématům ze „života“ s.r.o. a a.s. jako nejrozšířenějších forem obchodních korporací. V minulém díle jsme se zabývali rozdělováním zisku (a jiných vlastních zdrojů). Tento díl je věnovaný rozdílům mezi obchodním vedením a strategickým řízením.

Obchodní vedení vždy vykonává statutární orgán a nikdo není oprávněn udělovat mu ohledně něj pokyny, a to kromě dvou zákonných výjimek. Rozhodování o strategickém řízení proti tomu náleží do působnosti valné hromady a statutární orgán je povinen se takovými rozhodnutími řídit. Níže rozebíráme význam obou pojmů, jejich praktické příklady a zmiňované výjimky z pravidla zákazu udělování pokynů ohledně obchodního vedení.

OBCHODNÍ VEDENÍ

Pojem obchodní vedení není vymezen v žádném právním předpise. Odborná literatura a judikatura jej zpravidla definuje jako řízení  společnosti, a to zejména organizování a řízení její běžné podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech a vnitřních záležitostech společnosti.

Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že pod obchodní vedení společnosti spadá například rozhodování o následujících záležitostech:

1. provozní záležitosti společnosti, např. o zásobování, odbytu či reklamě,
2. zda a jaký majetek společnost nabude, či naopak převede na třetí osobu,
3. zda (a jak) společnost bude vymáhat pohledávky za svými dlužníky,
4. zda společnost uhradí svůj závazek,
5. přemístění provozovny společnosti do nových prostor, neboť stávající prostory jsou nevyhovující,
6. řízení zaměstnanců, nábor zaměstnanců, vytváření pracovních úkolů pro zaměstnance, vzdělávání a rozvoje zaměstnanců a jejich hodnocení, včetně rozhodnutí o výši a formě odměňování zaměstnanců nebo o prodeji bytu zaměstnanci za konkrétní kupní cenu,
7. způsob financování provozu společnosti,
8. zda společnost jako investor uzavře smlouvu o spolupráci na realizaci projektu a zda za tímto účelem poskytne dodavateli půjčku (úvěr)

(viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, a soudní rozhodnutí v něm uvedená).

Obchodní vedení směřuje vždy dovnitř společnosti, což jej odlišuje od zastupování společnosti navenek, které se realizuje vůči třetím osobám. V některých případech se ale rozhodnutí učiněné v rámci obchodního vedení může promítnout do navazujícího právního jednání, typicky uzavřením smlouvy za společnost.

Obchodní vedení vždy vykonává statutární orgán, tj. jednatel v s.r.o. nebo představenstvo/statutární ředitel v a.s. Zákon o obchodních korporacích /ZOK/ výslovně stanoví, že nikdo není oprávněn udělovat statutárnímu orgánu pokyny ohledně obchodního vedení (§ 195 a § 435 ZOK).

Z toho pravidla ZOK stanovuje následující dvě výjimky:

Podle první z nich může valná hromada udělit pokyn ohledně obchodního vedení, pokud o to člen statutárního orgánu požádá (§ 51/2 ZOK). Žádost o pokyn by měla být formulována vždy konkrétně, např. zda má společnost uzavřít předloženou smlouvu či nikoliv. Nemělo by se tedy jednat o dotaz obecného rázu.

Jestliže valná hromada pokyn udělí, musí se jím statutární orgán řídit, ledaže by následně došlo k podstatné změně okolností. Statutární orgán by také neměl následovat pokyn valné hromady, který přesahuje rámec jím předložené žádosti.

Udělení pokynu ovšem není povinností valné hromady. Ta může přijmout i rozhodnutí o tom, že pokyn neudělí, tj. nechá na statutárním orgánu, aby situaci vyřešil sám, případně se žádostí o pokyn vůbec nemusí zabývat.

Vznesením žádosti o pokyn není dotčena povinnost členů statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře. Za účelem minimalizace souvisejících rizik by ovšem statutární orgán měl valné hromadě poskytnout všechny relevantní informace tak, aby valná hromada mohla zohlednit případná rizika, výhody či nevýhody.

Druhá výjimka se pak týká vztahů uvnitř tzv. koncernu, tj. ekonomické jednotky složené z jedné nebo více osob (řízených osob) podrobených jednotnému řízení ze strany řídící osoby (blíže k definici koncernu viz § 79 ZOK). Podle této výjimky může orgán řídící osoby udělovat orgánům řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení, jsou-li v zájmu koncernu (§ 81/1 ZOK).

Orgánem řídící osoby se zde rozumí jak statutární orgán a kontrolní orgán, tak i valná hromada, ta ovšem jen prostřednictvím prvních dvou jmenovaných (zde se nabízí zejména žádost statutárního orgánu o udělení pokynu ohledně obchodního vedení podle § 51/2 ZOK, tj. první z uvedených výjimek).

Orgánům řízené osoby, kterým může být pokyn udělen, jsou pouze tzv. volené orgány, tj. standardně statutární a kontrolní orgán. Pokyn tedy není možné udělit valné hromadě. Pokud je pokyn udělen, musí se jím orgán řízené osoby řídit, v opačném případě by porušil svoji povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.

I v tomto případě platí, že člen voleného orgánu řízené osoby není při sledování pokynu orgánu řídící osoby zbaven povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Případné odpovědnosti za újmu se ovšem zprostí, pokud prokáže, že újma vznikla v zájmu koncernu a byla nebo bude v rámci koncernu vyrovnána (§ 72 ZOK). To platí bez ohledu na to, zda k vyrovnání újmy následně skutečně dojde či nikoliv.

STRATEGICKÉ ŘÍZENÍ

Od pojmu obchodní vedení je nutno odlišit pojem strategické řízení. Tím se rozumí mimořádná rozhodnutí ohledně strategického, popřípadě koncepčního směřování společnosti, která přesahují rámec obchodního vedení. Za strategické řízení se považuje např. rozhodnutí o změně předmětu podnikání, dalším směřování významných aktivit, ale i financování důležitých projektů.

ZOK od 1. 1. 2021 výslovně stanoví, že rozhodování o strategickém řízení v s.r.o. a a.s. náleží do působnosti valné hromady. Statutární orgán „se řídí zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, pokud jsou v souladu s právními předpisy a společenskou smlouvou/stanovami“ (§ 195/2 ZOK u s.r.o. a § 435/3 ZOK u a.s.).

Před 1. 1. 2021 zákon explicitně tuto problematiku neupravoval. Rozhodování o strategickém řízení tak spadalo do tzv. zbytkové působnosti statutárního orgánu, pokud společenská smlouvy/stanovy neurčily jinak. V poměrech s.r.o. toto nebyl problém, jelikož valná hromada s.r.o. si může vyhradit rozhodování v případech, které náleží do působnosti jednatele, tj. pokud valná hromada měla zájem rozhodnout o strategickém řízení namísto jednatele, nic jí nebránilo. Opačně tomu bylo v a.s., jejíž valná hromada si nemůže přisvojit rozhodování záležitostí v působnosti jiného orgánu. Jedinou cestou, jak umožnit valné hromadě a.s. rozhodovat o strategickém řízení, tak byla změna stanov, konkrétně doplnění rozhodování o strategickém řízení do působnosti valné hromady.

V příštím díle tohoto seriálu se zaměříme na jednání za společnost ze strany statutárního orgánu a prokuristy, tj. její zastupování navenek.

autoři:

Jan Široký, advokát

Dana Šámal Dušková, advokát