Seriál - trestní právo - díl 3.

Fyzická osoba i v případě, že se jedná o člena statutárního orgánu právnické osoby, bude vždy trestně odpovědná podle trestního zákoníku, případně podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jedná-li se o osobu, která v době spáchání provinění dovršila patnáctý rok a zároveň nepřekročila osmnáctý rok svého věku.

Právnická osoba je trestně odpovědná, jednal-li v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti:

1. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
2. osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
3. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby (dále jen „oprávněné osoby“),
4. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů, i když není oprávněnou osobou (dále jen „zaměstnanec“).

Další podmínkou trestní odpovědnosti právnických osob je přičitatelnost. V případě, že je trestný čin spáchán oprávněnými osobami, lze ho právnické osobě přičíst vždy, pokud tato oprávněná osoba jednala v zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby.

Konstrukce přičitatelnosti trestní odpovědnosti právnické osobě je složitější v případě spáchání trestného činu zaměstnancem, který zároveň není oprávněnou osobou.

Právnické osobě lze spáchání trestného činu zaměstnancem přičítat jen v případě, že zaměstnanec jednal na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánu právnické osoby nebo oprávněné osoby.

Český právní řád neobsahuje definici pojmů „rozhodnutí“, „schválení“ nebo „pokyn“, s ohledem na výkladovou praxi lze za rozhodnutí považovat např. situaci, kdy statutární orgán rozhodne o záležitosti obchodního vedení a toto rozhodnutí má realizovat zaměstnanec.

V případě rozhodnutí a pokynu je podstatné to, že zaměstnanec nejedná z vlastní iniciativy. Schválení na rozdíl od rozhodnutí nebo pokynu předpokládá jednání z vlastní iniciativy zaměstnance, které je následně schváleno některou z oprávněných osob.

Právnické osobě lze spáchání trestného činu zaměstnancem přičítat také tehdy, pokud orgány právnické osoby nebo oprávněné osoby neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat.

V této souvislosti půjde typicky o:

• zanedbání povinné kontroly nad zaměstnanci nebo
• neučinění opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

Je třeba zdůraznit, že trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit a prokázat, která konkrétní fyzická osoba se dopustila protiprávního jednání. Pro trestní odpovědnost právnické osoby je důležité pouze to, zda bude prokázáno, že se tohoto jednání dopustila některá z oprávněných osob nebo zaměstnanců.  

Právnická osoba se své trestní odpovědnosti zprostí, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu oprávněnými osobami nebo zaměstnancem zabránila. Právnické osoby tím mají být motivovány k přijímání preventivních opatření za účelem zabránění trestné činnosti. V této souvislosti je však zapotřebí upozornit na soudobou rozhodovací praxi, podle níž nestačí pouhé formální přijetí příslušných opatření, takříkajíc „do šuplíku“; právnická osoba musí tato opatření v rámci svého provozu reálně zavést a pravidelně kontrolovat, zda dochází k proškolování a seznamování oprávněných osob a zaměstnanců s těmito pravidly, resp. zda jsou tato pravidla aktualizována a udržována v povědomí všech dotčených osob.

Při posuzování toho, jaké úsilí lze od právnické osoby spravedlivě požadovat, je třeba přihlédnout k velikosti právnické osoby. Od právnické osoby, která má složitou vnitřní strukturu a několik stovek oprávněných osob či zaměstnanců, lze spravedlivě požadovat vyšší míru úsilí na prevenci protizákonného jednání v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti než v případě právnických osob menších.

Compliance programy

Základním předpokladem vyvinění se z trestní odpovědnosti právnické osoby je správné nastavení tzv. compliance programu (dále jen „CP“), který je definován jako pokročilý systém zajišťující dodržování závazných právních norem, regulatorních požadavků, odvětvových standardů, smluvních a dalších dobrovolně přijatých povinností včetně etických, uplatňovaných v souvislosti s výkonem činnosti právnické osoby.

Dle této metodiky musí správně nastavený CP obsahovat všechny tři následující složky:

1. Prevence
2. Detekce
3. Reakce

• Prevenční opatření

Prevence tvoří základ účinného CP systému a rozumí se jí opatření k zamezení či snížení rizika porušení compliance pravidel. Mezi základní nástroje preventivních opatření patří etický kodex nebo školení.

Etický kodex by měl být jasný, stručný a srozumitelný. S obsahem a smyslem etického kodexu musí být všichni zaměstnanci prokazatelně a opakovaně seznamováni, nestačí jej pouze vyvěsit na internetové stránky právnické osoby nebo jej učinit přílohou pracovní smlouvy či smlouvy o výkonu funkce.

Odpovědností právnické osoby je také řádné proškolení povinných osob a zaměstnanců. Současně však právnická osoba musí prokazatelně ověřit znalosti účastníků o obsahu tohoto školení. Je odpovědností statutárního orgánu konkrétní právnické osoby, aby určilo, jaká forma školení je adekvátní a jaká frekvence je potřebná.

• Detekční opatření

Detekcí se rozumí zjištění porušení CP. Právnická osoba by měla zajistit důvěrný systém pro přijímání podnětů a ohlašování podezření na protiprávní jednání v rámci své struktury (tzv. whistleblowing) včetně zajištění adekvátní ochrany těchto oznamovatelů.

Samozřejmostí je rovněž monitoring dodržování pravidel CP, kam můžeme typicky zařadit pravidelné vnitřní a/nebo i externí audity nebo zajištění vnitřního informačního systému.

• Reakční opatření

Reakcí se rozumí připravenost a schopnost právnické osoby účinně reagovat na porušení compliance pravidel včetně transparentního stanovení důsledků, které z takového porušení mohou vyplynout.

Ve vztahu k zaměstnancům půjde typicky o pracovněprávní výtku či snížení mzdy, v případě závažnějšího porušení jsou na místě úvahy o výpovědi pracovního poměru či jeho okamžitém zrušení.

Závěrem lze tedy shrnout a doporučit, aby compliance program právnické osoby, má-li být správně nastaven a plnit svou funkci, zahrnoval všechny tři výše uvedené pilíře. V případě, že právnická osoba rezignuje na realizaci některého z těchto opatření, může být reálně takový přístup hodnocen jako nepřijetí dostatečných opatření k zabránění trestné činnosti a právnická osoba se tak v konečném důsledku své trestní odpovědnosti s velkou pravděpodobností nezprostí.